1. 11. 2026 - Ranking - bližší informace
Toto je první ze série příspěvků, kterými se pokusíme poskytnout více informací k pochopení nového agility rankingu. Zaměřujeme se v něm na jeho základní účel a principy. V dalších příspěvcích se podrobněji podíváme na výběr závodů i metodiku započítávání bodů.
Proč agility ranking funguje na principu podobném ATP žebříčku?
Agility ranking nevychází z výsledků od 1. ledna do 31. prosince. Průběžně hodnotí výsledky za posledních 365 dní, tedy na principu podobném tenisovému žebříčku ATP.
Nabízely se i přirozené alternativy: počítat ranking za kalendářní rok nebo třeba i mezi dvěma Mistrovstvími České republiky. Taková možnost by v mnoha ohledech dobře odpovídala přirozenému rytmu agility sezony. Tyto varianty však mají stejnou nevýhodu – v okamžiku, kdy začíná nové období, mají týmy s více starty v jeho úvodu výraznou výhodu. Tak funguje například seriál Formule 1, Světový pohár v alpském lyžování nebo dlouhodobá tabulka fotbalové soutěže. Body se sbírají od začátku konkrétní sezony a všichni účastníci mají jasně daný, společný kalendář soutěží.
V našem agility ale týmy nezávodí ve stejném rozsahu ani na stejných akcích. Někdo začíná závodit až v průběhu roku, jiný si sezonu rozloží podle svých možností, dá psovi regenerační pauzu po velké akci nebo musí na určitou dobu přerušit závodění kvůli zranění.
Pokud by se ranking počítal od začátku kalendářního roku nebo od MČR, zejména v prvních měsících by určitě více odrážel počet absolvovaných závodů než dlouhodobou výkonnost týmu. Srovnání týmů z různých částí republiky a s odlišným závodním programem by tak nebylo dostatečně vypovídající.
Naopak období 365 dní přináší vyvážený pohled. Je dostatečně dlouhé na zachycení stabilní výkonnosti a současně dostatečně krátké, aby ranking odpovídal aktuální formě týmu. Starší výsledky průběžně ztrácejí vliv a jsou nahrazovány novými.
Ranking se také aktualizuje každý den. Smyslem totiž je, aby po každém závodním víkendu mohl tým sledovat, jak se jeho výsledky promítly do jeho pozice v žebříčku – nejen vůči týmům ze stejného závodu, ale v porovnání napříč celou Českou republikou. To je ta hra, kterou ranking přináší nám všem.
Systém zároveň zachycuje celý přirozený závodní vývoj týmu: od začátků mladého psa přes období výkonnostního růstu až po seniorský věk. Nehodnotí pouze jednu krátkou část sezony, ale dlouhodobou práci a výsledky v pohyblivém ročním období.
Objevila se také otázka, jak může ranking pomoci propagaci agility. Přináší další pohled na sport a na výsledky jednotlivých týmů. Podobně jako ve fotbale bude někoho zajímat především výsledek zápasu Real Madrid–Barcelona a zbytek španělské ligy sledovat nebude. Jiný divák naopak najde hodnotu i v dlouhodobém srovnání ostatních týmů a v tom, jak si vedou v poměru k nejlepším. Ranking tak vytváří další perspektivu pro sledování výsledků, porovnávání výkonů a debatu o dlouhodobé soutěži. Je o čem mluvit a o co hrát – a i to samo o sobě může pomáhat zviditelňovat agility.
Toto je druhý ze série příspěvků k novému agility rankingu. Po vysvětlení principu průběžného hodnocení za období 365 dní se nyní zaměříme na to, které typy běhů ranking zohledňuje a proč.
Vybrané typy běhů
Do rankingu vstupují běhy agility a jumping, a to ve dvou podobách: jako otevřené běhy a jako zkoušky.
Za otevřený běh Soutěžní řád považuje závod, do kterého mohou nastoupit týmy alespoň ze dvou výkonnostních kategorií – například A2/A3 nebo A1/A2. Běh určený pouze pro jednu výkonnostní kategorii otevřeným během podle tohoto pravidla není.
Specifická situace nám vzniká u Mistrovství republiky a kvalifikačních závodů, kde je podmínkou účasti splněná zkouška A3. Jsme si nicméně jistí, že i toto téma bude v rámci dalšího vývoje rankingu velmi brzy vyřešeno, a následující závody budou zařazeny nebo nezařazeny do rankingu bez dalších pochybností .
A0, J0, hry a další speciální typy soutěží do rankingu v současnosti nezařazujeme.
Naproti tomu omezení účasti konkrétním plemenem samo o sobě není překážkou pro započítání závodu do rankingu. Pokud běh splňuje ostatní podmínky, může se započítat i závod určený pro určité plemeno nebo skupinu plemen. Stejně tak nejsou rozhodující jiná vstupní omezení, typicky stanovený maximální počet účastníků.
Tento příspěvek se dále už nezabývá jednotlivými případy, kde se nyní může zařazení závodů jevit nejednotné. Tato pravidla se budou postupně vyjasňovat.
Proč jsou v rankingu také zkoušky?
Původní úvaha byla zkoušky vůbec nezapočítávat. Ukázalo se však, že by tím zůstala mimo ranking část národních a také řada významných mezinárodních závodů, které se běhají podle výkonnostních kategorií.
Příkladem může být slovenský Lord of the Winter. Podobný model se používá i v dalších zahraničních soutěžích. Každé agility a jumping na Lord of the Winter je z pohledu rankingu zkouškou a nikoliv otevřeným běhěm. V České republice je navíc jumpingová zkouška nyní oficiálním typem závodu, proto nedávalo smysl ji ze systému zcela vynechat.
Dalším významným důvodem je dostupnost agility v jednotlivých regionech. V některých oblastech jsou zkoušky hlavním typem závodů a ranking má být otevřený všem týmům, nejen těm, které pravidelně startují na největších akcích.
Proč mají otevřené běhy větší započitatelný počet než zkoušky?
Jedním z cílů rankingu je obecně podpořit soutěžení a závodění. K tomu jsou otevřené běhy vhodnější, protože obvykle přinášejí početnější a pestřejší startovní pole.
Zkouška má zpravidla jiný účel: ověřit výkonnost nebo splnit podmínky pro postup do vyšší kategorie. Při pěti výškových a třech výkonnostních kategoriích bývá počet účastníků jedné zkoušky často velice nízký. Nižší konkurence pak přirozeně omezuje závodní apetit a tím také její srovnávací hodnotu pro ranking.
Ranking zároveň nenahrazuje a ani nahrazovat nechce systém A3 šampionů, který sleduje jiný cíl a pracuje s dalším pohledem na výkonnost týmů.
Proč se agility a jumping hodnotí odděleně?
Zvažovali jsme i jednodušší variantu, ve které by se výsledky agility a jumpingu sčítaly do jedné společné skupiny. Nakonec jsme ji nezvolili. Agility běhy se zónovými překážkami a jumpingové běhy mají odlišný charakter, a proto si myslíme, že je vhodné je v rankingu mít samostatně. Pro vyšší postavení v rankingu tým potřebuje mít započítané body i z agility, jumping nebude stačit.
Proč nastavení 10–10–5–5?
Ranking zohledňuje deset nejlepších otevřených běhů agility, deset nejlepších otevřených běhů jumpingu, pět zkoušek agility a pět zkoušek jumpingu.
Nižší počet zkoušek vychází z jejich odlišného účelu a z menšího počtu týmů ve startovním poli, jak uvádíme výše. U otevřených běhů jsme hledali rovnováhu mezi dostatečně širokým vzorkem výsledků a tím, aby ranking nenutil týmy objíždět co nejvíce závodů.
Zvažovali jsme i vyšší počet, například patnáct otevřených běhů v obou kategoriích, jumping a agility. Protože se ale každý běh nepodaří zaběhnout podle představ a započítávají se jen nejlepší výsledky, deset otevřených běhů se jeví jako dostatečný počet pro zachycení kvality týmu. Nižší počet by více zvýrazňoval vliv štěstí a náhody, vyšší by naopak zvyšoval tlak na počet absolvovaných závodů.
V dalším příspěvku se podíváme na samotnou metodiku započítávání bodů, proč 8 sekund, proč i běhy s 5,99 trestnými body.
Toto je třetí příspěvek ze série o agility rankingu. Původně jsme se v něm chtěli věnovat i konkrétnímu výpočtu bodů, ale aby příspěvek zůstal přiměřeně dlouhý a srozumitelný, rozdělili jsme toto téma do dvou částí.
Dnes se budeme věnovat mechanismu započítávání bodů – tedy části, která je z celého systému asi nejsložitější.
Dva pohledy na stejný běh
Pro vysvětlení budeme používat dva anglické pojmy: Top-down a Bottom-up.
Systém Top-down přiděluje body podle časové vzdálenosti od nejlepšího týmu daného běhu. Jinými slovy hodnotí, jak blízko byl výkon týmu nejrychlejšímu času. Je to princip používaný dnes na kvalifikačních závodech pro EO nebo MS.
Systém Bottom-up přiděluje body podle počtu poražených týmů ve výsledkové listině. Hodnotí tedy umístění týmu v rámci konkrétního startovního pole. Tento princip je blízký například hodnocení družstev na EO nebo dřívějším kvalifikačním závodům na MČR.
Každý z těchto pohledů zachycuje jinou část výkonu.
Proč nestačí pouze jeden systém?
Samotný systém Top-down dobře ukazuje kvalitu výkonu vůči nejrychlejšímu času. Nezohledňuje však vůbec počet startujících. Nerozlišuje tedy dostatečně mezi malým závodem a závodem s početným startovním polem.
V kvalifikačních závodech pro MS nebo EO to nepředstavuje zásadní problém: počet startujících je zde obvykle dostatečný a kvalita startovního pole je dlouhodobě vysoká. Pro běžné závody napříč Českou republikou to ale zdaleka vždy neplatí.
Naopak samotný systém Bottom-up zohledňuje počet poražených týmů. Větší závod tak přirozeně přináší více bodů. To ale samo o sobě neznamená, že například méně povedený výkon na 25. místě velkého závodu má mít z pohledu kvality výrazně vyšší hodnotu než vítězství na menším závodě.
Pokud má ranking porovnávat nejen výsledky, ale také výkonnost, potřebuje oba pohledy.
Výkon a výsledek
Výkon popisuje, jak psovod a pes zvládnou konkrétní běh. Výsledek je jeho oficiální závodní vyústění – dosažený čas, trestné body, případná diskvalifikace a konečné umístění.
Výkon a výsledek spolu souvisejí, ale nejsou totožné. Čistý, plynulý a rychlý běh může skončit až na pátém místě, protože ostatní týmy byly ještě rychlejší (případ závodu s větším počtem účastníků). Naopak méně povedený běh může zvítězit, pokud ostatní chybují (příklad méně početného závodu).
Pro sledování pokroku týmu je proto užitečné hodnotit obojí.
Kombinace Top-down a Bottom-up
Dlouho jsme hledali odpověď na otázku, který ze systémů použít a jak jej upravit. Nakonec přišlo jednoduché řešení: „A co použít oba?“ Tento návrh od Anežky přesně vystihl směr, kterým se ranking vydal.
V každém započítávaném běhu se proto kombinují body za časovou vzdálenost od vítěze i body za počet poražených týmů. Výpočty provádí automaticky systém, a tak vyšší komplexita výpočtu tolik nevadí.
Tato kombinace dle našeho názoru přináší vyváženější hodnocení. Nejvíce odměňuje úspěch na velkém závodě s početným startovním polem, ale zároveň dokáže férově ocenit kvalitní výkon předvedený i na menším závodě.
Omlouvám za tento více teoretický příspěvek a slibuji, že následující bude plný praktických příkladů. Podíváme se v něm detailněji na konkrétní nastavení systému: proč pracuje s hranicí osmi sekund, proč tým získává 0,2 bodu za každý poražený tým a proč se započítávají i výkony s 5,99 trestnými body včetně.
Toto je čtvrtý příspěvek ze série o agility rankingu. Navazujeme na vysvětlení principů Top-down a Bottom-up a věnujeme se konkrétnímu nastavení bodování.
Ranking má být soutěží pro celé závodnické spektrum
Naším záměrem vždy bylo, aby ranking umožňoval sbírat body v co největší možné míře. Tímto základním nastavením se liší například od kvalifikačních závodů pro EO a MS, kde se o body musí bojovat a týmy se celý rok připravují na mimořádně náročný závod.
Kvalifikační závody mají připravit na souboj se světovou špičkou. Ranking má naopak přinášet pohled na výkonnost a výsledky napříč celým závodnickým spektrem: od začínajících a mírně pokročilých týmů až po mistry světa, od týmů trénujících několikrát týdně až po ty, které se na cvičiště dostanou jen jednou za čas.
Neznamená to ale, že body získává každý výkon automaticky. Čistý běh stále přináší nejvyšší bodový zisk a nejlepší týmy mají mít nejlepší výsledky.
Proč je v systému Top-down hranice osm sekund?
Hranice osmi sekund nebyla od začátku definitivní; pracovali jsme například i se šesti sekundami. Nakonec jsme zvolili limit osmi sekund. Je to i limit, který byl v minulosti použit také pro kvalifikační závody na MČR. Pro ranking odpovídá jeho účelu: umožňuje získávat body širšímu spektru týmů. Je zároveň dvojnásobný oproti časovému odstupu používanému v kvalifikačních závodech pro MS.
Pro získání bodů systémem Top-down však nestačí být do osmi sekund od vítěze. Tým musí také zaběhnout zcela bez trestných bodů a ve standardním čase – ať už jej stanoví rozhodčí, nebo se vypočítá pomocí koeficientu. Na některých tratích tedy nemusí ani odstup do osmi sekund pro zisk bodů stačit.
Nejrychlejší čistý tým v systému získává osm bodů. S každou další sekundou odstupu se zisk snižuje o jeden bod: tým jednu sekundu za vítězem získá sedm bodů, tým sedm sekund za vítězem jeden bod. Čistý tým vzdálený 8,5 sekundy už body v tomto systému nezíská. Vše se počítá na setiny sekundy.
Proč systém Bottom-up přiděluje 0,2 bodu za poražený tým?
Tento koeficient se také vyvíjel poměrně dlouho. Původně jsme pracovali s jedním bodem za poražený tým, následně s 0,25 bodu a nakonec jsme zvolili hodnotu 0,2 bodu.
Důvod je jednoduchý: hledali jsme rovnováhu mezi velkým a malým závodem, aby se ranking nestal jen přehledem největších akcí. Každých pět poražených týmů tedy představuje jeden bod. Úspěch v početném startovním poli tak má význam, ale počet účastníků není jediným faktorem výsledného bodového zisku.
Proč lze získat body Bottom-up i s 5,99 trestného bodu?
Agility je často vnímáno jako snaha o nejrychlejší čistý běh. To zůstává beze změny: čistý běh přináší nejvyšší možný bodový zisk, protože může získat body jak systémem Top-down, tak systémem Bottom-up.
Ranking se ale vrací ke svému základnímu účelu – umožnit týmům sbírat body co nejširším způsobem. Proto může tým získat body za poražené týmy i s výsledkem do 5,99 trestného bodu včetně. Takový výkon už nezískává body za časovou vzdálenost od vítěze, stále ale může mít hodnotu v porovnání s ostatními týmy ve výsledkové listině. Navíc výkon do 5,99 trestného bodu je v pravidlech agility stále ještě označován známkou výbornou.
Koeficient náročnosti v bězích podle kategorií
U běhů podle výkonnostních kategorií, typicky u zkoušek, se zohledňuje také náročnost dané kategorie. A3 má koeficient 1. Vyjadřuje to, že A3 je cílová kategorie, ke které svou prací a výsledky směřují všechny týmy.
A2 má koeficient 0,75 a A1 koeficient 0,5. Bodový zisk dosažený v běhu A2 se tedy sníží o jednu čtvrtinu, u A1 na polovinu. Koeficienty jsou nástrojem pro vyjádření odlišné náročnosti běhů v jednotlivých kategoriích.
Koeficient se uplatňuje až na celkový bodový zisk získaný součtem mechanismů Top-down a Bottom-up. Tato úprava se provádí pouze u běhů podle kategorií, tedy typicky u zkoušek. U otevřených běhů se žádný koeficient neuplatňuje.
Jak se systém projeví v praxi: příklady
Honza Čivava vyhraje bezchybným během závod se 101 účastníky. Získá 8 bodů za nejrychlejší čas a 20 bodů za 100 poražených týmů. Celkem tedy 28 bodů.
Eliška Maliňáková doběhne bezchybně na 21. místě stejného běhu, tři sekundy za vítězem. Získá 5 bodů za čas a 16 bodů za 80 poražených týmů. Celkem 21 bodů.
Petr Australák skončí na 21. místě s 5 trestnými body a časem tři sekundy za vítězem. V systému Top-down nezíská body, protože běh nebyl čistý. Za 80 poražených týmů ale získá 16 bodů.
Jana Teriérová zvítězí v běhu s 10 trestnými body. Nezíská body ani za čas, ani za poražené týmy, protože překračuje hranici 5,99 trestného bodu.
Karel Špic by získal na základě mechanismů Top-down a Bottom-up ve zkoušce A1 před použitím koeficientu celkem 12 bodů. Po uplatnění koeficientu A1 se mu do rankingu započítá 6 bodů.
Shrnutí
Bodový zisk v jednotlivém běhu kombinuje kvalitu výkonu vůči vítězi prostřednictvím systému Top-down a výsledek v konkrétním startovním poli prostřednictvím systému Bottom-up. U běhů podle výkonnostních kategorií se následně uplatňuje příslušný koeficient.
Čistý běh přináší nejvyšší možný zisk bodů. Výkon do 5,99 trestného bodu však může stále získat body za poražené týmy. Cílem je dlouhodobě a srozumitelně porovnávat výkonnost týmů napříč celou Českou republikou, aniž by systém nutil závodit v co největším počtu akcí.
Malá poznámka k zápisu zahraničních výsledků
U výsledků ze zahraničí má smysl žádat o zápis především tehdy, pokud mohou do rankingu přinést body. Obecně tedy u běhů s výsledkem do 5,99 trestného bodu včetně.
Výsledky s vyšším počtem trestných bodů se v rankingu neobjeví a jejich zapisování pouze zatěžuje administrativu. Pokud však existuje jiný důvod, proč výsledek zapsat, je to samozřejmě jiná situace.
Tímto pátým příspěvkem uzavíráme celou sérii vysvětlující principy agility rankingu. Posledním tématem jsou možnosti jeho budoucího využití.
Než ale začneme systém používat k různým účelům, je vhodné nechat ranking určitou dobu běžet a sledovat, co skutečně ukáže. Je snadné posuzovat systém podle vlastního závodního programu: někdo jezdí zkoušky, jiný preferuje otevřené běhy, další se soustředí při běžných závodech hlavně na trénink. Jednotlivé preference však samy o sobě nemusí odpovídat tomu, co je důležité pro celou agility komunitu.
Výhodou současného stavu je, že nyní můžeme žebříček pozorovat v praxi. Po určité době bude možné vyhodnotit, zda plní svůj účel, kde funguje dobře a kde případně potřebuje úpravu. Každá změna by ale měla vycházet z celkového vyhodnocení systému a jeho dlouhodobého smyslu, ne pouze z pohledu jedné skupiny závodníků.
Možné využití pro soutěže
Ranking může v budoucnu, nikoliv však již v příštím roce, sloužit jako jeden z podkladů pro kvalifikační závody na MČR nebo přímo jako kvalifikační mechanismus pro účast na MČR.
Je přitom důležité rozlišit, že první místo v žebříčku není totéž jako titul mistra České republiky. Jde o dvě odlišné soutěže a dva různé pohledy na výkonnost. MČR určuje individuální umístění v konkrétním ročníku; žebříček jej nijak nenahrazuje, pouze přináší dlouhodobé srovnání.
Není ani určený k tomu, aby nahrazoval kvalifikační závody pro EO nebo MS. Ty mají jiný účel: vybrat úzkou skupinu týmů schopných uspět v konkurenci světové špičky. Ranking naopak sleduje dlouhodobou výkonnost a výsledky napříč celým závodnickým spektrem.
Statistiky, ocenění a regionální pohled
Jednotné vyhodnocení, které žebříček přináší, může otevřít prostor pro další zajímavé statistiky a ocenění, například:
skokan měsíce nebo roku;
nejlépe postavený pes z kategorie A1/A2;
týmy s určitým počtem čistých běhů;
úspěšné týmy podle města, kraje nebo regionu;
přehledy podle plemene, případně podle přesné výšky psa, pokud jsou tato data k dispozici.
Tím, že ranking přináší jednotnější klasifikaci závodů, může zároveň poskytnout data i pro jiný pohled na výsledky – například i pro kalendářního Psa roku, pokud o něj bude zájem.
Vývoj konkurence v kategoriích
Napříč velikostními kategoriemi bude možné sledovat vývoj konkurence nejen podle celkového počtu bodů, který vždy částečně odráží početnost startovních polí, ale také podle odstupů na předních místech. Ty mohou lépe ukázat rozdíly v dlouhodobé kvalitě týmů v jednotlivých velikostních kategoriích. Už dnes je možné sledovat rozdílný odstup mezi prvním a pátým týmem napříč kategoriemi: někde je to přes 100 bodů, jinde jen lehce přes 40.
Při interpretaci těchto údajů bude samozřejmě vždy důležité zohlednit, kdo a kde závodí, jak často startuje a jaké závody si týmy vybírají.
Možný další vývoj závodů
V budoucnu může vzniknout i rozdělení závodů podobné tenisovému systému Grand Slamů, Masters a Challengerů. Ranking takové členění pro svůj běžný chod nepotřebuje, může ale nabídnout data a společný základ pro vznik seriálů s českým i mezinárodním přesahem.
Pokud by podobné série vznikly, dávalo by smysl diskutovat také o koeficientu významnosti jednotlivých závodů. To je však téma až pro dobu, kdy budou k dispozici zkušenosti a data z fungujícího systému.
Závěrem
Ranking má především vytvářet dlouhodobý, srozumitelný a otevřený pohled na agility v České republice. Jeho další využití se může rozvíjet postupně podle toho, co systém v praxi přinese.
Všem přejeme, ať jim to běhá a ať jim žebříček přináší radost z vlastního posunu i další zábavu ze závodění. Nejde jen o přední příčky, ale také o možnost sledovat dlouhodobou cestu každého našeho týmu.
